ARGENTINSKÉ TANGO

Objevte krásu argentinského tanga! Tanec vášně, emocí, improvizace a sdílení.

Argentinské tango je fascinující tanec, ve kterém se tanečníci, více než v jiných tancích, musí plně ponořit do mužského a ženského principu - jednoho aktivního, který vede (tedy leadra) a druhého, který vnímá, přijímá a následuje (followera). Taneční pár ve vzájemném objetí, typickém právě pro arg. tango, zažívá hluboké propojení, sdílení a spoluvytváření tance.
Argentinské tango patří mezi nejznámější žánry tance na světě a v současné době se těší obrovské renesanci po celé Evropě, Jižní Americe a USA. Zcela právem jsou tanec, hudba i slova písní součástí kulturního dědictví, zapsaného na seznam UNESCO.

Okouzlující, smyslný, intimní tanec - pár slov, která byste mohli použít k popisu argentinského tanga.

Historie tanga

Argentinské tango je hudební a taneční styl, který pochází z konce 19. století ze dvou velkých přístavů oblasti Río de la Plata - Buenos Aires (Argentina) a Montevideo (Uruguay). Tango pravděpodobně vzniklo smísením lidové hudby řady evropských zemí (díky přistěhovalcům z Itálie, Ruska, Německa, Španělska i Polska) a hudby místních kreolů, černochů a indiánů. Vyznačuje se vášní ale i nostalgií a melancholií. Typický hudební nástroj je Bandoneon.

Současnost

V dnešní době je tango rozšířeno takřka po celém světě. Má různé formy, např. koncerty tangových kapel, taneční či divadelní představení nebo vystoupení profesionálních i amatérských tanečních párů, taneční lekce a kurzy pro veřejnost, ale zejména tančírny - milongy.

Dnes relativně často tancované a vyučované sportovní resp. standardní tango, má s argentinským tangem společného velmi málo. Vzniklo na počátku 20. století ve Velké Británii, kdy bylo původní argentinské tango převedeno mezi standardní tance. V hudbě zůstal 2/4 rytmus s volným důrazem, ale v jiných aspektech je hudba rozdílná a tanec je už na první pohled jiným tancem. Rozdíl je patrný hned na držení - argentinské tango má typické "kulaté" latinskoamerické držení vycházející z objetí, kontaktu v horní polovině těla a vzdálenějšího postoje pánví a nohou, bez předepsaných pravidel, vedená improvizace.

Zdroj: wikipedie