Proč je tak těžké nechat se vést a jak si to ulehčit?

16.04.2020

Tento článek je určen hlavně a především pro dámy.

Kolikrát už jste na lekcích slyšely tato slova? "Zpomal! Nechej se vést. Sama nic nedělej. Tvoje práce je nechat se vést, ne vést!" A na rovinu, kolikrát vám v hlavě běželo, že to tak přece děláte? Nebo že je to tak těžké.

A proč je to tak těžké?

Důvodů je celá řada. Každá máme svůj vlastní a k nim rozhodně můžeme přičíst i tyto:

  • Jsme podnikatelky nebo zaměstnané ženy, mámy od dětí i organizátorky nejrůznějších akcí. Tedy vlastně manažerky nebo dokonce i lídři. Tento postoj je nám velmi vlastní. Rozhodovat, rozhodovat, rozhodovat. Nenechat se vláčet (časem, okolnostmi, muži, doplňte si podle sebe).
  • Historické události. Resp. obě světové války, které odvedly muže od rodin, a tak na ženách zůstalo, aby se postaraly. O rodinu, obživu, aby zajistily bezpečí. Aby zastaly mužskou roli. Aby rozhodovaly a vedly. A takto nám to zůstalo v krvi nebo ve výchově.
  • Feminismus. Jo, jo. My jsme přece velké holky a chceme o sobě rozhodovat samy! Nenecháme jiné, aby o nás pečovali a hýčkali nás (zní to divně, že to k sobě patří, co?)

A teď z jiného soudku 😉

Četly jste Padesát odstínů šedi? Snily jste někdy o Christianu Greyovi?

Pokud ano, zaručuji, že máte nakročeno k tomu začít si užívat vedení někým jiným plnými doušky. A není to o tom být v podřízené roli. Nemít vlastní vůli nebo zodpovědnost. Kdepak. Je to přesně o té dávce péče, kterou dostáváte. O tom komfortu, kdy nemusíte nic. Kdy je o vás dokonale postaráno. Kdy můžete klidně zavřít oči, nechat se unášet hudbou, nechat se vést, spolehnout se. Rozplynout se. Zavřely jste oči a slyšíte to lalalá a cítíte jak plujete? No tak to je přesně ono. Důvod, proč znovu a znovu opouštět zajeté koleje "ředitelování světu".

Mimochodem pokud jste knížku nečetly, ale chcete přijít tomu následování na kloub, DOPORUČUJI ji Vaší pozornosti.

Tři praktické tipy jak na to

V rámci zachování harmonických vztahů v rodině je mé první doporučení - netančete s vlastním partnerem. Nebo alespoň ne výhradně jen s ním. Co mě k tomuto přesvědčení vede? No, co si budeme nalhávat, my přece trénujeme následování. Zdůrazňuji TRÉNUJEME. Ještě v tom nejsme dokonalé a u vlastních partnerů nám to bude asi více sklouzávat k zaběhlým pořádkům (já velím, ty děláš ehm). Má to tedy i tu výhodu, že se zároveň můžeme učit důvěřovat mužům obecně.

Zkoušejte se nechat vést i mimo parket. Dejte lidem kolem sebe důvěru, že se postarají. Udělají to, jak nejlépe to umí. A my potrénujeme trpělivost a následování v situacích, kdy běžně velíme. Snadněji to pak půjde i v tanci.

Dovolte si poznávat nové dimenze následování. Prostě pozorujte své pocity, když věci necháte plynout. Jaké to je? Co vás nutí být ve střehu? Strach a obavy, že nebudete dokonalá? Že se nemůžete na partnera spolehnout, protože vás nechá do někoho nebo do něčeho vrazit? Až si uvědomíte, CO to je, zkuste to jen pustit.

A na závěr už jen mini doporučení, které mohou znít i jako klišé:

  • Soustřeďte se na sebe. Na své zlepšení. Na odstranění svých chyb (v překladu to znamená nekritizujte partnera 😉)
  • Žijte v přítomnosti. Minulost byla, budoucnost možná bude, možná taky ne. Tak proč si neužívat zrovna TEĎ?
  • Tančete (a opakujte předchozí 2 body)


-text: Lucie Kožinová-

A co Vám pomáhá být ještě lepší followerkou? Čekáme na vaše tipy v komentářích.