Změny v Tanguera centru

Některé změny v životě přijdou tak tiše, že si vlastně ani nevšimnete, kdy přesně začaly.

U Tanguera centra se některé věci změnily už před časem. A přestože je to už nějakou dobu realita, uvědomila jsem si, že o ní ví jen pár blízkých lidí a přátel, ale veřejně jsme ji ještě nepojmenovaly.

Je čas to udělat.

Tanguera centrum jsme před lety začaly tvořit se Soňou společně. Měly jsme společnou představu o místě, kde se budou lidé potkávat, učit se tango, tančit a vytvářet komunitu. Za ty roky jsme toho spolu vytvořily opravdu hodně. Jenže život se mezitím posunul. 

Soňa měla a má vedle Tanguery řadu dalších aktivit a postupně se rozhodla některé z nich opustit a svou energii a pozornost nasměrovat jinam.

A tak se změnilo i naše fungování v Tanguera centru. Soňa už není spolumajitelkou firmy a za její fungování nenese zodpovědnost. 

Zároveň ale z Tanguery úplně nemizí. Budeme spolu dál spolupracovat na některých kurzech a při organizaci tango akcí, jen už v jiném rozsahu a v jiné roli.

Není za tím žádný velký příběh. Žádný konflikt. Žádné dramatické rozdělení cest. Prostě jsme se dostaly do chvíle, kdy každá z nás potřebuje svou energii a pozornost věnovat trochu jiným věcem.

A já jsem si díky tomu začala mnohem víc uvědomovat něco, co ve mně možná bylo už dávno. Když jsem kdysi toužila po vlastním podniku, možná jsem ve skutečnosti netoužila tolik po vlastní firmě, prostoru nebo budově. 

Toužila jsem po vlastní cestě. Dlouho jsem totiž dělala věci tak, jak jsem je viděla dělat u jiných. Snažila jsem se vzít to nejlepší, co jsem zažila, přidat k tomu něco svého a vytvořit něco, co bude fungovat. A ono to fungovalo. Jenže čím déle podnikám a čím déle tančím, tím víc cítím, že už nechci jen dobře dělat něco, co už někdo přede mnou vymyslel.

Chci hledat vlastní způsob. Realizovat vlastní myšlenky. Hledat vlastní odpovědi. A hlavně mít vlastní směr. Možná právě proto je pro mě současná změna Tanguery mnohem větší než jen změna toho, kdo je jejím majitelem.

Je to chvíle, kdy si poprvé opravdu dovoluji říct: Tahle cesta je moje.

Neznamená to zahodit to, co jsme se Soňou vytvořily. Naopak. To všechno je důležitou součástí příběhu Tanguery a jsem za to velmi vděčná. Ale teď mám možnost vzít všechno, co jsem se za ty roky naučila, a začít z toho tvořit něco dalšího. Něco, co bude víc odpovídat tomu, čemu DNES věřím a co chci lidem prostřednictvím Tanguery nabídnout.

Čím déle totiž tančím a učím, tím víc si uvědomuji, že mě nezajímá jen to, jestli někdo umí správně ocho nebo kolik figur zná. 

Zajímá mě, co se s člověkem stane, když přestane mít strach, že není dost dobrý. 

Když si dovolí začít. 

Zeptat se. 

Oslovit člověka, kterého obdivuje. 

Přiznat, že něco neumí. 

Respektovat svoje tělo, svůj věk i svoji vlastní cestu.

A někdy se jen tak ztratit v hudbě a na chvíli zapomenout, co se děje ve světě kolem něj.

A právě tímto směrem chci Tangueru vést dál. Nevím ještě přesně, jak bude tahle nová kapitola vypadat. A vlastně si myslím, že to ani nepotřebuji vědět. Poprvé mám totiž pocit, že nemusím kopírovat cestu, kterou už někdo přede mnou prošel. Můžu si vytvořit vlastní. Tanguera centrum tedy pokračuje. Jen vstupuje do nové kapitoly. A já jsem poprvé připravená ji napsat po svém.

Lucie